Informační technologie jsem úplně nesnášela a nikdy mě to nebavilo a taky ani nezajímalo. A nevěděla jsem, jak jsem se na základní škole z toho ulít. Nebavila mě informatika a ani počítače. Tedy abych byla upřímná. Na počítačích jsem se logicky v dívala na filmy anebo si zahrála nějakou obyčejnou hru, a to z nudy, jenže jinak mě to vůbec nezajímalo a nelákalo. Informační technologie a další složité věci mě vůbec nebavily a nezajímaly. Taky tak vypadalo moje vysvědčení, protože z informační technologie jsem sotva prolézala. A z informační technologie jsem měla na vysvědčení většinou čtyřku a v lepším případě trojku, tak mě to nebavilo a pořád jsem učitelce nedokázala vysvětlit, že mám v informatice a počítači odpor. A je tomu už asi patnáct nebo dvacet let.

Vystudovala jsem zdravotnickou školu. Tam sice taky byla informatika a taky jsme se učili o informační technologie a další technice, ale nebylo to tak důležité. Nevěděla jsem, jak to všem vysvětlit. Nevím, ale proč se všichni diví, že mě nebaví počítač. Copak je to v dnešní doby důležité a nutné? Vždyť přece každý člověk nemůže být totožný. Každý člověk má jiné záliby a preference.

Já mám preference takové, že se radši s někým sejdu na živo v reálném čase a ne online. A informační technologie jsou prospěšné, to chápu. Ale nebaví mě to užívat každý den. A takže raději se projedu na kole, než abych si zahrála jen tak obyčejnou počítačovou hru někde doma. nebaví mě vlastně ani sedět doma. Nicméně, ale víte, kdy mám informační technologii ale vlastně nejraději? Když se opaluji u vody a poslouchám u toho prima muziku. To pak už jsem moc ráda, že někdo vymyslel mobil, internet a pěkný ladný zvuk. takže jak říkám. Nikdo není totožný a každého baví něco jiného. A o tom život je. Ne jenom ten online, ale i reálný. Záleží jen na nás.