Kdopak by se s nimi nesetkal. Můžeme je odmítat, jak chceme, ale vždy zde už budou a nikdo už je z planety nevymýtí. A kdo by také chtěl. Vždyť mu to tak usnadňuje život. Nedá se snad ani spočítat v kolika směrech a ohledech. To bychom tu seděli měsíc nebo dva a stejně bychom asi nebyli s počty u konce. Nota bene, že neustále přibývají další a další. 

Každý má kousek z toho obřího množství doma. Je jedno, zda je to stolní počítač, notebook, tablet či jen mobilní telefon. To všechno se počítá mezi informační technologie, a to všechno má velký dopad na náš život. Zkusili jste si představit týden bez mobilu? Zkuste si to v praxi. Ten, kdo je silně závislý, neustále jej má v ruce a v kuse něco píše nebo někomu volá to vydrží pár minut. Středně závislý prý i pár hodin a jen otrlý „netelefonista“ dokonce půl dne. Jenže, to se říká, kdo ví jestli. Já se se toho nepočítám, já v pátek švihnu s mobilem a starám se, kde je, až v pondělí ráno. Přes víkend mi ten harapák nesmí do života, a i v týdnu jen v omezené době. Ne, nejsem proti mobilům ani proti počítačům, jen mi nesmí brát soukromí a svobodu. Já dokonce informační technologie rád, protože právě díky nim mám toho volného času o trochu více, než bych jej měl bez nich.  

Například jen psaní. Psát článek na psacím stroji bych prostě již nedělal. Nepsal bych. A vidíte, dříve jsem musel. Obrovskou radost jsem míval hlavně na konci stránek, kde jsem sekal chyby a korekce jaksi být nesměly. Jůůů, to bylo sakrů a nadávek. Hodinová práce pryč, a znovu. Nenene. Psací stroj již nechci ani vidět. Když jsem poznal tu pohodu psát na PC, možnost změn textu, opravu chyb v kterékoli napsané části, tak se sám sobě divím, jak jsem mohl na tom stroji cokoli dokázat.  

Takže volám sláva informační technologie a jsem rád, že zde jsou. Jen by je měli lidé občas používat s rozumem. Ale to chci moc.